Za tuto silnou emoci může náš mozek. Ten je v podstatě naprogramován takovým způsobem, aby nás emoce ovlivňovaly. Nicméně i tady platí, že všeho moc škodí. A proto náš mozek zároveň obsahuje i hmotu, která pomáhá vyvažovat emoční stavy a brzdit jejich opakování.
Vztek je silnou emocí, která dokáže zatřást s celým organismem. Při naražení na překážku, ať už je to třeba zlomený podpatek nebo neurvalý nakupující v obchodě, se uprostřed mozku v buňkách zvaných amygdala zrodí vztek. Podnět vyvolaný překážkou mnohem rychleji dorazí do emoční amygdaly, než do rozumových okruhů. Podrážděná amygdala začne reagovat. V tuto chvíli přicházejí na řadu patřičná slova a může dojít i na rány. Zároveň informace o překážce již dorazila do rozumového a sebeovládacího centra v prefrontální kůře, která funguje jako jakási protiváha proti těmto syrovým silným emocím. Zda zvítězí emoční amygdala či rozumové centrum záleží na tom, v jaké situaci jsou naše rozumové a sebeovládací centra. Pokud jsou v dobré kondici, dokážeme svůj vztek ovládat, lze překážku vyřešit civilizovaným způsobem. Pokud stav rozumových centrem pokulhává, vztek s námi cloumá a není v naší moci jej nějak zásadně ovlivnit.
Řešením je prefrontální kůru cvičit a posílit. Prvním a zásadním krokem je naučit se soustředit. Cvičení jsou jednoduchá. Zkusme v klidu sledovat svůj dech. Nádech a výdech. Sledovat dech alespoň minutu, lépe dvě, tři. Z počátku vám budou myšlenky odbíhat. Cvičením se soustředění spraví.
Další z možných cvičení je se zavřenými oči, kdy se postupně zaměříme na každý prst naší ruky. Sleduje pocity v něm. Zda se něčeho dotýká, jaká je teplota, bolest…. Takto si projdeme všechny prsty.
Touto zaměřenou pozorností dochází k posilování sebeovládaní. Avšak než dokážeme ovládat silné emoce, jako je vztek, strach, úzkost či sebelítost, musíme „absolvovat“ několik těchto cvičení. Posílené sebeovládání nám pomůže civilizovaněji ovládat své, byť přirozené, emoce a snáze dosahovat prospěšných cílů.
_3.jpg)