Někdo z nás je starší, někdo z nás mladší, ale i tak si každý pamatuje, jaké to bylo, když jsme ještě byli malými dětmi, které nemají žádné velké starosti. V této době jsme měli problémy maximálně v tom, že jsme chtěli přespávat u svých kamarádů, a někdy nám to rodiče prostě nedovolili. Sice se nám to z počátku nelíbilo, ale muselo se poslouchat.
I přesto všechno bylo však důležité věřit v naše sny, které kolikrát nebyly malých rozměrů. Někdo z nás chtěl být astronautem či pilotem, přičemž dívky se často chtěly stát učitelkami a doktorkami. Avšak byly tu i dětská přání, které bylo poněkud těžké zrealizovat.
Na mysli mám zejména to, když si jsme si přáli, že se chceme stát indiány. Dnes už sice víme, že to není možné, ale jako malým nám to přišlo prostě úžasné. A jelikož chtějí mít rodiče doma veselé děti, snažili se nás i v těchto touhách podporovat.
I paní učitelky se nás snažily vést k tomu, že naše sny nejsou nemožné, a tak jsme si opravdu často vytvářeli svůj vlastní svět. Ve školce to vše začalo hráním na obchod, a v rámci škol v přírodě to byli již zmiňovaní indiáni.
Nejdůležitějším ze všeho je v tomto případě dětský stan teepee, který nám slouží k tomu, abychom lépe poznali, jak tato vybraná skupinka obyvatel vlastně žila. Následuje také výroba oblečení a indiánských čelenek, kde se velmi často vyskytují různobarevná pírka. V neposlední řadě si také každý kmen vytváří svůj vlastní totem, který má vlastně podobný význam jako erb u šlechtických rodů. Jedná se tedy o něco, co je pro danou skupinu typické, a co ji charakterizuje.
Je tak tedy vidět, že všichni chtějí, aby děti poznaly, že je správné, když mají své sny, jelikož se tím u nich podporuje zejména kreativita společně s cílevědomostí. A to je velmi dobře, jelikož hlavně tyto dvě vlastnosti budou potřebovat v rámci své budoucnosti, a to konkrétně při studiu vysoké školy.
