Původní verze českého rčení praví, že ‚všude dobře, doma nejlépe‘. Poupravená verze tohoto moudra, zřejmě verze nějakého vtipálka, která také není neznámou, ale říká, že ‚všude dobře, tak co doma?‘ A pokud se nad těmito dvěma variantami zamyslím, napadá mě, že je nejen pro mě, ale i pro kdekoho jiného, výstižnější ta druhá. Jistě, doma se sice vesměs cítíme také dobře, ale setrvávání na jediném místě přece jenom dokáže lézt na mozek. A tak aspoň někdy potřebujeme i změnu. Potřebujeme změnit své notoricky známé prostředí domova za něco jiného, neotřelého, neokoukaného a atraktivního.
A co nám dává takovou možnost? Díky čemu můžeme dočasně změnit prostředí, abychom se následně zase vrátili tam, kde jsme doma? Přece díky existenci cestování. Když nás to už doma omrzelo a toužíme se cítit nějakou dobu jinak, prostě domov na určitou dobu opustíme a strávíme tento čas někde jinde. Což je dnes už docela běžné, což není nic nedosažitelného.
Cestovat tedy můžeme. A to nejedním způsobem.
Někdo třeba využije služeb nějaké cestovní kanceláře. A pokud už mu tato nezkrachuje a nepřestane s ním komunikovat a pokud tato splní vše, co slíbila, může si díky ní člověk dopřávat cestování naprosto bez jakýchkoliv starostí. Tady za něj totiž všechno zařídí profesionálové, a těm stačí jenom za tento servis zaplatit.
Což má své výhody. Ale pochopitelně i něco, co může kdekdo považovat za nevýhodu. A takovým mínusem podobných nabídek je často to, že člověk vyjede z Čech třeba až na konec světa, aby tam rovněž narážel na své krajany. Protože zájezdy se neorganizují obvykle individuálně, ale pro větší počty lidí, kteří se pak v cílové destinaci potkávají.
A mně osobně by vadilo potkávat na cestách naše krajany a slyšet kolem sebe stále tytéž řeči, které bych slyšel, i kdybych zůstal doma. A proto já upřednostňuji variantu druhou. Zařídit si vše sám a odjet hodně daleko. Protože pak změním prostředí skutečně. Nelze moc věřit tomu, že by si větší počet našinců náhodou zařídil přesně totéž co já.
