Každý by chtěl žít co nejdéle, každý by chtěl být co nejdéle zdravý.
Ale jak na to?Důležité je jistě začít včas, protože zde se snad nejvíc projeví to známé rčení – Pozděbycha honiti.Pokud žil někdo v mládí opravdu nezřízeným životem, jeho tělo mu to v pozdějším věku určitě vrátí. Vysvětlujte ale mladému člověku, že každodenní flámování rozhodnějeho těluneprospívá.A přitom právě u nás bychom měli šanci na dlouhověkost.
Co k ní přispívá?
Především zdravý životní styl, jehož základem je dobrá vyvážená strava.
To přeci není v naší zemi problém.
Dobrá infrastruktura. Oproti zemím tzv. třetího světa máme jistě pitnou
vodu bez nebezpečných bakterií.
Životní prostředí. Myslím, že už se u nás v tomto směru už mnohé
pohnulo tím správným směrem.
V určitém smyslu napomáhá vysokému věkovému průměru i nízká
kriminalita. A pochopitelně je naprosto nezbytné, aby země nebyla
ve stavu válečném.
Když to vše shrneme, je náš stát tím pravým místem pro stoleté čiperné důchodce, kteří se ještě zdaleka nechystají. Pravda, v první desítce zemí, které se vyznačují dlouhověkostí nejsme, ale to se přeci může změnit.
Zde už nežijí jen lvi
Rozhodně máme větší šanci, nežli některé země Afriky a Asie, kde je
– k vodě několik kilometrů daleko a o kvalitě by se dalo polemizovat,
– zdravotnictví je na úrovni středověku,
– strava je v lepším případě alespoň špatná
– a válečné šarvátky jsou na denním pořádku.
Kdy už konečně dostane svět rozum a začne se zabývat každým jedním člověkem. Vždyť přeci každý má právo na zdravý, spokojený a dlouhý život. Například v Mosambiku je průměrná délka života necelých čtyřicet let.
A rozhodně to není tím, že by jeho obyvatelé vysedávali do noci po barech.
Nejprve je potřeba uzdravit svět.